Transplantační medicína v posledních třiceti letech prodělala bouřlivý vývoj. Transplantace ledvin, srdce, jater a plic se staly rutinní součástí klinické léčby nemocných s nezvratným selháním těchto orgánů. Do osmdesátých let minulého století bylo hlavním úskalím transplantologie zvládnutí imunologické reakce organismu (rejekce), kterou se bránil cizorodému orgánu. V následujících dvaceti letech došlo k velkému rozvoji imunosupresivních léků, významně se zlepšily výsledky transplantací a stále více pacientů bylo a je k těmto výkonům indikováno. Na transplantace orgánů čeká několikanásobně větší počet nemocných než je počet provedených výkonů. V současné době se stal hlavním limitem transplantační medicíny nedostatek orgánů k transplantacím.
V České republice došlo na začátku devadesátých let minulého století k významnému zvýšení počtu transplantací ledvin a k dalšímu rozvoji ostatních programů transplantací srdce, jater a plic. Zásadní příčinou tohoto úspěchu bylo zlepšení spolupráce s „dárcovskými“ nemocnicemi, zavedení nové profese transplantačního (odběrového) koordinátora a dále rozšíření indikačních kritérií zemřelých dárců a užití dárců tzv. marginálních.
První transplantace ledviny byla provedena v roce 1961 ve FN v Hradci Králové. Do konce roku 2010 bylo v sedmi transplantačních centrech (IKEM Praha, CKTCH Brno, FN Hradec Králové, FN Plzeň, FN Olomouc, FN Ostrava a FN Motol Praha) provedeno celkem 8775 transplantací ledvin. Program transplantací ledvin od žijících dárců, i přesto že je mu věnována velká pozornost, bohužel stagnuje. Přitom právě transplantace ledviny od žijících dárců se v řadě zemí světa v posledních letech velmi rozvíjí a jejich počet neustále stoupá. Hlavním důvodem je nejen nedostatek ledvin od zemřelých dárců, ale především významně lepší výsledky v přežívání pacientů i ledvinných štěpů ve srovnání s transplantacemi ledvin od zemřelých dárců.
První transplantace srdce byla v IKEM provedena v roce 1984 a program srdečních transplantací se velice dramaticky rozvinul na začátku devadesátých let a historicky nejvíce výkonů bylo provedeno v roce 1997. Tento rok byl také počet zemřelých dárců v České republice nejvyšší. Program transplantací srdce v současné době je velmi limitován nejen počtem zemřelých dárců, ale i změnou věkové struktury dárců. Stále více jsou k odběrům indikováni dárci tzv. marginální – především vyššího věku. V roce 2007 byla v IKEM provedena první transplantace srdce a plic en bloc v České republice. Ve dvou transplantačních centrech IKEM a CKTCH Brno bylo provedeno celkem 1184 transplantací srdce.
Transplantace jater patří ke stále se rozvíjejícím programům. První játra byla transplantována v CKTCH Brno v roce 1983 a v současné době již v CKTCH Brno a IKEM Praha bylo provedeno 1205 těchto výkonů. IKEM provádí transplantaci jater i malým dětem.
První transplantace slinivky břišní byla provedena v roce 1983 v IKEM. Většina pankreatů je transplantována v kombinaci s ledvinou, od roku 2005 se v IKEM provádí i transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků.
Nejmladším transplantačním programem je program transplantací plic. Tímto programem se zabývá FN Motol jako jediné transplantační centrum v České republice. Program byl zahájen na sklonku roku 1997. Do konce roku 2010 bylo provedeno 165 těchto výkonů.
V současné době odborníci v sedmi transplantačních centrech České republiky na konci roku 2010 pečovali o 3900 nemocných s funkční transplantovanou ledvinou, více než 620 s transplantovaným srdcem, okolo 870 pacientů po transplantaci jater, 200 nemocných po transplantaci slinivky břišní či Langerhansových ostrůvků a 80 po transplantaci plic.
Významnou podmínkou úspěšné transplantační medicíny je nejen dobře fungující transplantační centrum, ale i spolupráce s odborníky jednotlivých oborů – s intenzivisty při indikaci zemřelých dárců orgánů, s kardiology, nefrology, diabetology, pneumology, pediatry, atd. Tato spolupráce je zásadní pro to, aby pacienti byli o možnosti léčby jejich choroby transplantací informováni a byli včas a správně k výkonu indikováni. Na správné indikaci a načasování výkonu závisí i úspěch transplantace u nemocného se selháním životně důležitých orgánů.
MUDr. Eva Pokorná, CSc.
Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Transplantcentrum