Peritoneální dialýza a transplantace pohledem pacienta

     Když jsem se na pravidelné kontrole u nefrologa dozvěděl, že moje ledviny spějí k nezvratnému konci, byl jsem docela zdrcen. Začali jsme řešit náhradu ledviny – ideálně preemptivní transplantaci. Stav ledvin se zhoršoval a tak nastal čas na dialýzu. Po několika konzultacích jsem se rozhodl pro peritoneální dialýzu. Doporučení bylo zřejmé – pro pacienty na čekací listině je to nejlepší způsob náhrady ledviny. Je to pro tělo méně náročné, zbytková funkce ledvin se zachová a také nová ledvina bude mít lepší startovací podmínky. Obavy jsem ale měl z praktické stránky – jak často se budu dialyzovat, jestli to budu zvládat, jak to ovlivní rodinný a pracovní život.

Už v nemocnici se ukázalo, že mi peritoneální dialýze bude vyhovovat. Po zaučení (4 dny) jsem se už mohl dialyzovat celými 2 litry roztoku. Díky tomu, že pobřišnice filtrovala výborně, MUDr. Hájková nastavila dialýzu na 3x denně nejslabším roztokem. Prakticky to znamenalo – ráno před odchodem do práce, odpoledne po práci a večer před spaním. I když interval mezi ranní a odpolední výměnou byl cca 9-10 hodin, vypustil jsem vždy více než napuštěné 2 litry.

Dialýza na mě měla nečekaný účinek. Ani jsem tomu nechtěl věřit. Srovnal se mi tlak a taky se mi vrátila životní energie – večer jsem neusínal po příchodu z práce, dobře se mi spalo a ráno jsem vstával vyspaný. V podstatě jsem netušil, jak moc jsem byl předtím unavený.

Doma jsem měl pro dialýzu vyhrazenu pracovnu. Během výměny jsem byl schopen pracovat na počítači, takže jsem ráno vyřídil maily a odpoledne si přečetl zprávy.

Dětem jsem vysvětlil, proč se musím napouštět a vypouštět. Párkrát se dívali, pak se to i pro ně stala rutina. Nejmladší syn si vyhradil, že bude se mnou stříhat odpadní vaky. Děti se k tomu postavili výborně, žádné trauma nebo problém. Postupem času jsme zavedli zvyk, že když jsem se přepouštěl, byly u mě a dělali jsme společné věci – učení, hudební nástroj, čtení apod.

Co se týká běžného života, výraznější omezení jsem neshledal. Bylo potřeba plánovat program podle doby výměny, ale u CAPD 1-1,5 hodiny posunu nebyl problém.

Byl jsem schopen i jezdit na služební cesty – sbalit se trvalo cca půl hodiny, výměny jsem zvládl buď na hotelu nebo v práci.

Omezení bylo hlavně u sportu, ale spíš psychického rázu. Před dialýzou jsem rád běhal, hrál basket a fotbal. Sporty jsem dočasně vysadil, ale spíš z důvodu zahojení operačních ran.

Chystal jsem se na jaře zase běhat, ale osud chtěl jinak. Po hezky prožitém víkendu a oslavě Čarodejnic jsem odpočíval po svátečním obědě. Najednou zvonil telefon a na něm skryté číslo. Když se mi ozvala transplantační koordinátorka, bylo jasno. Naštěstí jsem byl zdráv a ledvinu jsem mohl přijmout.

V devět hodin večer jsem psal zprávu ženě, že jsem živý a s novou ledvinou.

Nyní jsem měsíc po transplantaci a cítím se dobře. Ledvina funguje jak má a já se věnuji rekonvalescenci.

Děkuji všem za podporu – jak transplantačnímu týmu za péči v čekací fázi, tak všem lékařům a sestrám za péči operaci a pooperační pobyt v nemocnici.

Děkuji rodině a přátelům za podporu, a zejména děkuji ženě za lásku a péči, kterou mě zahrnuje.