Je mi 30 let a zase žiji plnohodnotným životem
Problémy s ledvinami jsem měl už od útlého dětství. V šesti letech mi ledviny selhaly, diagnóza zněla chronická sklerotizující glomerulonefritida.
Na dialýzu jsem chodil půl roku, avšak z tohoto období si moc nepamatuji. Spíše z vyprávění mých rodičů vím, jak bylo těžké mě uhlídat, abych nepil, a také sourozenci přede mnou nesměli pít ani jíst zmrzliny, aby mě to nelákalo. Pocházím kousek od Olomouce a na dialýzu jsem musel jezdit 3x týdně do Brna, jelikož dětská blíž nebyla. Vlivem vysokého tlaku, který jsem míval při dialýze, jsem dostal mozkovou mrtvici a ochrnul jsem na pravou polovinu těla. Naštěstí jsem se z toho brzy a bez následků dostal.
V den, kdy jsem měl nastoupit do první třídy, volali z nemocnice mé matce, že pro mě mají ledvinu. Následoval rychlý transport do FN v Motole, kde proběhla úspěšná transplantace. Poté jsem žil normálním životem jako každé dítě. Následně jsem vystudoval a našel jsem si práci.
Později jsem ale přechodil chřipku, z toho jsem dostal zánět kyčelního kloubu a od té doby se výsledky začaly zhoršovat. Transplantovaná ledvina mi vydržela necelých 16 let, avšak ve svých 21 letech jsem se musel vrátit na dialýzu. S dialýzou pro mě nastalo těžké období. Špatně jsem ji snášel psychicky i fyzicky a také jsem ztratil práci. Trpěl jsem neustále vysokým či nízkým tlakem, ale největší problémy mi činily cévní přístupy. Neustále se mi AV fistule ucpávaly, našívali mi proto stále nové, pak už umělé spojky, které se mi vždy zanedlouho zanítily. Jediným řešením byl permanentní katetr. Ale i s tím jsem občas musel na propláchnutí kvůli ucpávání. Nejhorší pro mě bylo omezit příjem tekutin. Kvůli únavě jsem přestal dělat mé oblíbené koníčky – silniční cyklistiku a plavání. A také jsem nemohl cestovat do zahraničí. Jedinou nadějí na lepší život pro mě byla další transplantace. Na dialýzu jsem chodil 7 let a s postupem času jsem stále častěji ztrácel naději, že se ledviny ještě někdy dočkám.
Ale 16. dubna 2011 v sobotu časně ráno zvonil telefon a já už věděl, že jsem se dočkal. Mísily se ve mně pocity štěstí a zároveň i strachu, jak to celé dopadne. Transplantace proběhla ve FN v Hradci Králové, kam jsem se mezitím přestěhoval. Transplantace byla úspěšná a po dvou týdnech mě propustili z nemocnice domů.
Nyní je mi 30 let a zase žiji plnohodnotným životem. Našel jsem si práci, začal jsem znovu jezdit na kole, chodit na bazén a letos jsem byl s mojí přítelkyní na dovolené u moře.
Těžké chvíle svého života jsem zvládal hlavně díky podpoře své rodiny a přítelkyni. Velký dík také patří všem lékařům a sestrám z transplantačního centra a dialýzy ve FN HK.
Miroslav Neumann
